Nokturna, mazurky, valčíky a ostatní
Chopin pro posluchače na prvním koncertě
Pět forem, na nichž stojí většina chopinovského recitálu, s doloženými fakty a tipy, na co poslouchat, aby jména, která klavírista ohlašuje, něco znamenala.
Rezervujte si místo v salonu ↗Nemusíte skladby znát
Mezi Chopinova významná klavírní díla patří podle Wikipedie mazurky, valčíky, nokturna a polonézy, a dodává, že mezi jeho inspirace patřila polská lidová hudba. Klavírista na salonním koncertě často před hrou skladbu pojmenuje. Tento průvodce vám nabízí pět forem k rozpoznání, aby pro vás jména nebyla jen šmouhou. Mějte na paměti, že program v Chopinově salonu se noc od noci mění, takže nic zde není slibem konkrétní skladby, pouze mapou území.
Nokturno: píseň pro pravou ruku
Chopin napsal mezi lety 1827 a 1846 jednadvacet nokturn pro sólový klavír a navázal na formu, kterou rozvinul irský skladatel John Field, jehož si velmi vážil. Wikipedie popisuje písňovou melodii v pravé ruce a volněji plynoucí rytmus a řadí je k nejlepším krátkým sólovým dílům pro tento nástroj. Cyklus op. 9 vyšel roku 1832 a byl věnován madame Marie Pleyel. Jeho druhé nokturno v Es dur začíná legatovou melodií hranou převážně tiše a patří snad k nejoblíbenějším.
Mazurka: polský tanec ve stylizované podobě
Chopin vycházel ve svých mazurkách z jednoho z tradičních polských tanců a mezi lety 1824 a 1849 jich pro klavír napsal nejméně 58. Wikipedie je označuje spíše za samostatné, stylizované taneční skladby než za tance samotné, jejichž technickou zajímavost zvyšuje chromatika a harmonie. Uvádí, že nejpravděpodobnějším zdrojem jejich polského zabarvení byla národní hudba, kterou slýchal jako mladý muž ve městech, jako je Varšava, a varuje před tím, brát je jako prostou lidovou hudbu. Poslouchejte tanec skrytý pod stylizovaným povrchem.
Valčík: ne k tanci
Chopin možná napsal až 35 valčíků, ale za jeho života jich vyšlo pouze osm. Wikipedie uvádí, že se od starších vídeňských valčíků liší tím, že nejsou určeny k tanci. Op. 64 č. 1, který Chopin nazval Valse du petit chien, je všeobecně známý jako Minutový valčík. Pro posluchače je podstatné, že Chopinův valčík je koncertní skladbou, nikoli taneční hudbou, a že za jeho života vyšla tiskem jen menšina z nich. Wikipedie jich uvádí 19, takže názvy a opusová čísla, které slyšíte, jsou jen malou částí rozsáhlejšího a zčásti nepublikovaného díla.
Polonéza: od sedmi let až do konce
Chopin napsal nejméně 23 polonéz pro sólový klavír. Wikipedie datuje jeho první do roku 1817, kdy mu bylo 7 let, a poslední, Polonézu-fantazii, do roku 1846, tři roky před jeho smrtí. Op. 40 č. 1 je známá jako Vojenská polonéza a Op. 53 jako Hrdinská neboli Bubnová polonéza. Dvě z nich nesou přezdívky v tabulce děl na Wikipedii a Hrdinská se také nazývá Bubnová polonéza. Když klavírista v salonu uvede polonézu, uvádí jednu ze skladeb, které se táhnou celou jeho kariérou, od dětství až po poslední léta.
Etuda: studie, které se staly koncertními skladbami
Existuje 27 etud: dvě sady po 12, Op. 10 a Op. 25, a tři další bez opusového čísla. Sada Op. 10 vznikla mezi lety 1829 a 1832 a vyšla v roce 1833 a Chopin ji věnoval Franzi Lisztovi. Wikipedie uvádí, že to byly první studie, které se staly pravidelnou součástí koncertního repertoáru, protože spojují hudební podstatu s technickou náročností v ucelenou uměleckou formu. Užitečným způsobem poslechu je sledovat jednu myšlenku skrz celou skladbu a všímat si, jak se k ní Chopin stále vrací.
Jak poslouchat v malém sále
V sále pro 42 hostů slyšíte klavír bez sálu mezi sebou a nástrojem, takže vyniknou i drobné detaily: podržený pedál, tiché zakončení, klavíristův nádech před frází. Nechte první skladbu, ať vás usadí. Pokud klavírista mezi skladbami promluví, jak hosté popisují, využijte tyto okamžiky k zasazení další formy. A nemusíte si lámat hlavu s opusovými čísly; uvedené pojmenované formy stačí k tomu, abyste večeru sledovali.
Zdroje